Rodí se další legislativní zmetek

Rodí se další legislativní zmetek ?

Ministerstvo životního prostředí připravuje nový zákon o zpětném odběru odpadních pneumatik. K diskuzi odborné veřejnosti byl předložen návrh věcné záměru tohoto zákona. Potřeba nové právní úpravy je zdůvodněna v úvodní části návrhu takto: Problematika odpadních pneumatik je doposud součástí právní úpravy problematiky odpadového hospodářství, ale svou specifičností se natolik vymyká systematice základního odpadového režimu …..,  že se jeví jako praktičtější ji oddělit do samostatného zákona. To následně umožní i pružnější zavádění změn.“

Na základě tohoto zdůvodnění se dalo očekávat, že specifika nakládání s pneumatikami budou definována v dalších bodech návrhu zákona. To podstatné čím se opotřebená pneumatika liší od ostatních použitých výrobků, na které se vztahuje povinnost zpětného odběru (oleje, výbojky a zářivky, elektrozařízení pocházející z domácností), nebo použité tzv. „vybrané“ výrobky, ( např. baterie a akumulátory, autovraky, elektrická a elektronická zařízení …) pro které jsou podmínky zpětného odběru a dalšího využití přímo zabudovány v zákoně o odpadech, je definice odpadní pneumatiky.

 

Návrh neakceptuje deklarovanou specifičnost pneumatik a trvá na definici odpadu v souladu se zákonem o odpadech. V návrhu se konstatuje: „Zároveň bude shodně s definicí odpadu podle směrnice o odpadech stanoven okamžik, kdy se pneumatika stane odpadní pneumatikou, tedy jejím předáním v místě zpětného odběru.“

Tomu odpovídá i definice uvedená v kapitole základní pojmy:  Odpadní pneumatika – pneumatika, která je odpadem podle zákona o odpadech.

„Použitelnost“ pneumatiky je přesně specifikována vyhláškou MD č. 341/2002 Sb.v §21 a pro zimní pneumatiky zákonem133/2011 Sb. v § 41a. Předmětem těchto právních předpisů je stanovení minimální hloubky dezénových drážek. Po opotřebení pneumatiky na stanovenou minimální hloubku dezénových drážek je pneumatika „nepoužitelná“ pro další provoz. Vlastník takové pneumatiky má 3 legální možnosti jak s takovou pneumatikou naložit:

 

  1. Nechá ji opravit (protektorovat) – pak se tato pneumatika nestane odpadem,
  2. prodá ji opravně (protektorovně) – není odpad, pokud ji lze protektorovat
  3. předá ji v místě zpětného odběru – pneumatika kvalitativně shodná s postupem dle bodu 1 a 2 je odpad.

 

Trváním na definici odpadní pneumatiky podle zákona o odpadech se tak autor návrhu vzdává šance rozšíření, z hlediska ochrany životního prostředí preferovaného, „předcházení vzniku odpadů.“

 

Ani předpokládaný vztah navrhovaného zákona k zákonu o odpadech, ( „Zákon o zpětném odběru odpadních pneumatik bude mít ve vztahu k zákonu o odpadech postavení zvláštní právní normy a bude tedy platit přednostně.“),  nebrání možnosti nově definovat odpadní pneumatiku takto:

Odpadní pneumatika: pneumatika, jejíž míra opotřebení, poškození,  nebo stáří  neumožňuje její opravu (protektorování)      

Tato legislativní úprava (akceptující zmíněnou specifičnost nakládání s pneumatikami) má oporu v legislativě EU.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008, která mimo jiné stanoví hierarchii způsobů nakládání s odpady jako pořadí priorit pro právní předpisy a politiku v oblasti předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi.

Článek 4 Směrnice

Hierarchie způsobů nakládání s odpady

1. Jako pořadí priorit pro právní předpisy a politiku v oblasti předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi se použije tato hierarchie způsobů nakládání s odpady:

a) předcházení vzniku, b) příprava k opětovnému použití, c) recyklace, d) jiné využití, například energetické využití,  e) odstranění.

Priorita předcházení vzniku odpadu je též definována v  § 9a zákona 185/2001 Sb. „pouze“ v rámci odpadového hospodářství, bohužel nikoliv jako pořadí priorit pro právní předpisy – v našem případě  připravovaný zákon.

Změna definice „odpadní pneumatiky“ je možná i s odvoláním na  §4 odst. 2 písm. p zákona 185/2001 Sb. : opětovným použitím - postupy, kterými jsou výrobky nebo jejich části, které nejsou odpadem, znovu použity ke stejnému účelu, ke kterému byly původně určeny.

Postavení protektorářů v systému nakládání s pneumatikami

 

Autor  věcného záměru zákona o zpětném odběru odpadních pneumatik v článku  C, bod 3. navrhuje zásadní změnu  postavení  protektorářů v systému nakládání s pneumatikami.

Navrhované zařazení protektorářů mezi povinné osoby i ve vztahu k pneumatikám z tuzemských zdrojů – tedy v ČR vyrobených a do ČR dovezených nových pneumatik je v rozporu se závazným stanoviskem MŽP ČR ze dne 13.10.2005 č.j. 410/30096/05 cituji :

 „ Ve vztahu protektorář – povinná osoba – výrobek, jsou protektoráři povinnou osobou pouze v případě, že použité pneumatiky, které sami dovezou ze zahraničí, následně protektorují a uvedou na trh v ČR. V případě, že jsou pneumatiky domácí výroby pocházející ze zpětného odběru protektorovány a znovu uvedeny do oběhu spotřebiteli, nelze protektoráře  považovat za povinnou osobu. Protektorování tuzemských použitých pneumatik je službou, tj. opravou a nikoliv výrobou, nebo dovozem“.

Z návrhu věcného záměru je patrné, že autor není obeznámen se skutečným stavem organizace protektorování.  V opačném případě by nemohl konstatovat, cituji :  „K tomuto způsobu využití (protektorování) je třeba realizovat dvakrát zpětný odběr odpadních pneumatik (první sběr odpadní pneumatiky, poté sběr odpadní protektorované pneumatiky)“

Povinné osoby (výrobci, dovozci) hradí recyklační poplatek za hmotnost všech pneumatik uvedených na trh snížené o 15 % opotřebení. Proces protektorování obnovuje cca 15 % hmotnosti pneumatiky, která se následným používáním spotřebuje. Tedy bilance protektorování je nula – protektorování neuvádí na trh žádnou novou hmotu.

V případě, že by byly protektorovny v tomto případě  zatíženy recyklačním poplatkem došlo by k dvojí platbě za stejnou hmotnost pneumatik uvedených na trh – cui bono ?

Tok finančních prostředků v systému zpětného odběru je patrný z následujícího schéma.  Protektorovny nejsou příjemcem recyklačního poplatku, tedy nezpracovávají odpad !

  1. V současné době, je cca 95 % nákladních pneumatik protektorováno na základě přímé objednávky zákazníka – převážně dopravce, případně zprostředkováno pneuservisy, rovněž pro konkrétního zákazníka. Svoz a rozvoz organizují protektoráři na vlastní náklady, pokud zákazník nedoručí pneumatiku přímo do provozovny. (2)
  2. Malou část ojetých nákladních pneumatik protektoráři vykupují přímo od dopravců, zejména těch, jimž vyhláška MD zakazuje používat protektory. (vozidla kategorií M2 a M3 a dále na vozidlech pro přepravu nebezpečných nákladů definovaných v části 9 bodu 9. 1. 2 dohody ADR.)  (6)
  3. Obdobná situace je i v případě osobních pneumatik, jejichž zdrojem jsou pneuservisy, které ojeté pneumatiky třídí, nebo nabízí k vytřídění. Protektorovatelné pneumatiky protektoráři vykupují, čímž hradí náklady pneuservisů s tím spojené. Dalším zdrojem jsou přímé výkupy ojetých pneumatik od zákazníků.

V případě a) : pokud  protektorovna, následně u převzatých pneumatik, zjistí vady vylučující  možnost protektorování,  vrací je zpět zákazníkovi, který je povinen s nimi nakládat jako s odpadem.  

V případě b) a c) : vykoupené pneumatiky, u nichž protektorovna následně zjistí vady vylučující protektorování, postupuje jako povinná osoba – tedy odevzdá pneumatiky do systému zpětného odběru a hradí recyklační poplatek. (4a)

Z výše uvedených skutečností lze dovodit, že protektorování nelze považovat za nakládání s odpady a tedy protektoráři jsou povinnou osobou pouze ve vztahu k jimi dovezeným ojetým pneumatikám ze zahraničí a pneumatikám, které vykoupí od tuzemských zákazníků,  a které následně vyřadí pro zjištěné vady vylučující protektorování.

Předložený návrh věcného záměru zákona o zpětném odběru odpadních pneumatik jeví známky vlivu zpracovatelů odpadů a nikoliv zájmu ochrany životního prostředí.

Ing. Jiří Machač

SVP ČR